Rozdíl je v tom, že ukrajinské letectvo sundali z oblohy během týdne horníci a traktoristé, a ruskému letectvu nejsou schopni způsobit škodu vyškolení a americkými systémy vyzbrojení teroristé ISIL.

To je znakem jak vysoké úrovně přípravy ruských pilotů a možností modernizovaných strojů, které mají původ v 70. letech, tak faktu, že ruské VKS (vzdušné-kosmické síly), na rozdíl od ukrajinských VVS (vzdušných sil), jsou skutečně sladěným systémem a efektivním nástrojem, majícím kromě samotné útočné složky i integrované systémy protivzdušné obrany, systémy radio-elektronického boje (REB), globální orientace (GLONASS) a kosmickou rozvědku.

Kyjev používal letectvo na úrovni první světové války – vzlétaly jednotlivé stroje a bombardovaly jednotlivé cíle, nebo byly sestřeleny. Rusko ukázalo plnocenný vzdušný úderný komplex, ve kterém je letadlo a pilot důležitý a nejvíce viditelný, ale jen jeden z článků, zabezpečující efektivní zničení protivníka a vlastní bezpečnost.

Ale přece jen, skupina ruských VKS v Sýrii je poměrně malá, protivník nedisponuje plnocennou moderní protileteckou obranou, letectvo zemí Západu nevykazuje přímý odpor a ukrajinskou armádu je podle bojových schopností korektnější srovnávat s kmenovou domobranou republiky Čad, než s ruskou armádou. Proto mluvit o plné převaze nad pravděpodobným protivníkem v letecké komponentě ozbrojených sil je zatím předčasné, není dostatek materiálu pro srovnání.

Úder z Kaspického moře

Za co se týká mořské vojenské komponenty, 7. října samotná Kaspická flotila jednou salvou raket Kalibr po základnám ISIL v Sýrii nadlouho (a v současné podobě navždy) odstranila ze světových oceánů flotilu USA jako reálný faktor, schopný zabezpečit takzvanou projekci síly (dříve to nazývali „diplomacie letadlových lodí“).

V čem je kouzlo situace?

Za prvé, Rusko dodávalo rakety, analogické těm použitým 7.října, na export. Jejich dolet dělal 300 km. USA opodstatněně předpokládali, že dolet analogických raket ve výzbroji Ruska bude 400-600 km. Salva z Kaspické flotily zasáhla cíle ve vzdálenosti 1500 kilometrů a to soudě podle všeho zdaleka není limit. Objevily se zprávy, že reálná efektivita může převyšovat 4000 km.

Za druhé, dříve pravděpodobný protivník hodnotil nejen Kaspickou, ale i Černomořskou flotilu RF jako síly, schopné jen bránit odpovídající úseky pobřeží, lovit kontraband a piráty a také provádět výsadkové operace ve svých vodách.

Jako reálnou hrozbu USA vnímali jen dislokované v otevřeném oceánu úderné skupiny lodí (eskadry, křižníky, ...) a také ty síly Tichomořské a Severní flotily, které by se v případě seriózního konfliktu teoreticky mohly dostat do vod Atlantiku a Tichého oceánu.

Za třetí, výsledkem toho měly USA za to, že jejich úderné skupiny letadlových lodí jsou prakticky nezranitelné. Podle propočtů amerických stratégů, Rusko by pro zničení jedné takové skupiny potřebovalo kolem 100 protilodních raket, což by znamenalo stáhnout prakticky veškeré síly pro útok na jednu námořní údernou skupinu USA. I při jejím zničení by zbylé skupiny mohly operovat už bez nebezpečí a beztrestně. Ve Washingtonu měli za to, že každá z ruských flotil, uzamčená v Černém nebo Kaspickém moři, může v horším případě způsobit škodu jedné úderné skupině USA, načež budou jejich síly vyčerpány a panování USA ve světových vodách bude pokračovat.

Za čtvrté, vyjasnilo se, že ve skutečnosti dosah střelby dokonce z malých lodí není 400-600, ale více než 1500 kilometrů.

To znamená že Kaspická flotila a Černomořská flotila jsou schopné bez opuštění svých vod zlikvidovat libovolného protivníka ve východním Středozemním moři a Perském zálivu, a Baltická flotila je schopna pokrýt Severní moře, La Manche a část Norského moře. Díky možnosti Severní flotily kontrolovat Severní Atlantik a být přitom mimo dostřel protivníka, a analogické možnosti Tichomořské flotily ve vztahu k Tichému oceánu severně od Havaje, flotila USA je neschopná projektovat nebezpečí na břehy Eurasie.

Protože raketová salva může být odpálena ze zcela nenápadných lodí příbřežní zóny a na vzdálenost tisíce kilometrů (a rakety letí 15-20 metrů nad hladinou moře), američtí námořníci uvidí rakety teprve při zásahu nebo těsně před zásahem.

Přijmout efektivní obranná opatření se jim nepodaří.

Z tohoto důvodu se prudce snižuje počet raket, nutný pro likvidaci americké útočné námořní skupiny. Mizí nutnost dislokovat silnou skupinu hladinových plavidel flotil RF na dostřel odvetného úderu. Usledovat každou „lodičku“ v pobřežních vodách, lovící piráty a kontraband v Ochotském nebo Kaspickém moři (ale schopnou znenadání potopit americkou letadlovou loď, mírumilovně plavající tisíce kilometrů daleko) USA jednoduše nejsou schopné.

Důsledky

Do 7. října byl Washington přesvědčen, že Rusko není schopné efektivně bránit silovým akcím USA bez použití jaderných zbraní. Na tom ve skutečnosti byla postavena americká drzost v zahraniční politice.

Američané neskrývali, že využívají sílu kdy chtějí, jednoduše proto, že adekvátně jim odpovědět konvenčními zbraněmi nikdo nemůže, a začínat jadernou válku Rusko kvůli Iráku nebo dalším zemím nebude. Nyní se ukázalo, že Rusko může.

Američané se ocitli ve velmi složité situaci. Veškerá politika poslední let stavěla na tom, že v kritický okamžik je Washington schopný relativně beztrestně použít sílu. Nyní se ukazuje, že nikoliv.

Navíc, projekcí demonstrovaných možností flotily na letectvo američtí generálové už spočítali, že ruské VKS mohou zasáhnout cíle na území USA, neopouštěje přitom svůj vzdušný prostor. Amerika se poprvé ocitla bezbranou před konvenčními (nejadernými) zbraněmi.

Ale hlavní změna pro USA spočívá v tom, že Rusko je schopné ochránit své území a území svých spojenců před vlivem americké námořní flotily, která se tímto stává nesmyslnou zátěží na bedrech daňových poplatníků (ve své podstatě je likvidována jako vojensko-politický argument). Nikoliv ani to, že Rusko má možnost z bezpečné vzdálenosti konvenčními zbraněmi zasáhnout cíle na území USA.

Hlavní je, že to pochopili spojenci USA. A většina z nich už dávno dodržuje věrnost jen ze strachu před americkými zbraněmi, před kterými je (podle jejich představ) nikdo nemůže ochránit. 7. října Rusko ukázalo, že může. A to od základu mění veškerou vojensko-politickou situaci ve světě.

Jistě, americké svazy a koalice se nezačnou rozpadat najednou, ale pro USA nyní bude mnohem těžší jednoduše komandovat své spojence, nehledě na jejich zájmy. Partneři nyní mají za kým jít. Washington nyní bude muset přesvědčovat a nabízet něco na oplátku a to je něco, čemu už dávno odvykl. Se zdroji na hýčkání spojenců se nepočítalo a argumenty USA jsou nepřesvědčivé. Pokud věřit Obamovi, USA jsou výjimečné proto, že jsou výjimečné, a jít jim na ruku všichni musí proto, že musí.

Zdroj: 1