Máme zkušenosti ze své dovolené: V Číně, Japonsku, Egyptě, Tunisku vidíme pouze místní nápisy a značky. Takže pro Evropany je i nejjednodušší orientace obtížná.

Ale když jsme emigrovali, museli jsme se naučit číst i psát jazyk té naší nové domovské země. Alespoň někdo musí být schopen číst dopravní značky. Dokonce i nápisy na obalech by měl být schopen dešifrovat každý při nakupování.

Přistěhovalci z arabských zemí se potýkají s evropským písmem. Proto jejich požadavky jsou stále více a více hlasitější a chtějí dvojjazyčné nápisy a značky ve dvou fontech (včetně arabštiny).

V některých čtvrtích s vysokou migrací (například Berlín Neukölln a Berlín Wedding) je v supermarketech a obchodech mnoho dvojjazyčných nápisů. Nápisy v němčině a turečtině, na to si už Němci zvykli, teď to bude další řeč, arabština. Vypadá to, že Němci nejsou zvyklí na nápisy v jiné řeči než v němčině. Máme tedy před nimi náskok, dříve u nás česko-německé nápisy byly převážně v Karlových Varech doplňovány ruskými, po roce 1989 se objevily anglické a v poslední době, obvzláště v lázeňských městech jako jsou Teplice jsou už i arabské nápisy a přitom zde žije i početná vietnamská komunita.

Zdroj: 1