Příliv uprchlíků z arabských zemí do Evropy není tajemstvím a kromě toho, že jich podle oficiálního odhadu v roce 2015 přišlo více než 1 200 000, tak se jejich příliv zatím rozhodně nezastavil a stále neexistuje jednotná evropská politika, která by tento „problém“ řešila. Často narazíte na předsudky jedním či druhým směrem a kvůli závažnosti celého problému se někdy navíc ve zprávách nedozvíte úplnou pravdu. Jak to ale je doopravdy, se dozvíte v rozhovoru s člověkem, který se rozhodl nic neskrývat a nijak nepřikrášlovat skutečnost.
Zkus prosím nastínit něco o sobě, jak ses dostal tam, kde teď pracuješ a co přesně děláš.
Hned po absolvovaní Vojenské SŠ a VOŠ Ministerstva Obrany v Moravské Třebové jsem nastoupil na policejní akademii v Lübecku. Německý jazyk nebyl díky nevlastnímu otci, pocházejícímu z jižního Bavorska problém a v Německu může u Bundespolizei pracovat jakýkoliv občan EU, splní-li jazykové a další testy. U Bundespolizei jsem nejprve dělal u Kreispolizei (obvodní policie) a později u MEG (obdoba českých rychlých motorizovaných zásahových a pořádkových jednotek), kde sloužím dodnes.
Běžné jsou výjezdy k demonstracím, k hospodským rvačkám či jiným výtržnostem. Aktuálně jsme ale kvůli nedostatku obvodních policistů a členů cizinecké policie převeleni do uprchlického tábora.
Co přesně je tvou každodenní činností v uprchlickém táboře?
To je závislé na příjezdu uprchlíků (Asylbewerber, nebo pro nás prostě Flüchtlinge). Přijedou-li autobusy s uprchlíky z Mnichova, pak je naší první naplní tzv. bodycheck, kdy se všem prohledá šatstvo a zavazadla za účelem odhalení nelegálních drog či zbraní a ostatních potenciálně nebezpečných věcí (skleněné lahve, příborové nože atp.).
V druhém kroku se jednotlivci za pomoci překladatelů registrují – registrace jednoho člověka trvá v průměru 20 minut a zahrnuje:
- sejmutí otisků prstů,
- zapsání základních osobních údajů (jméno, datum narozeni, místo původu, náboženské vyznání, pohlaví, zdravotní a rodinný stav)
- pořízení “dokladové“ fotografie samotné
- vyhotovení průkazu (k identifikace dotyčného při jeho volném pohybu mimo tábor a především při jeho vstupu do tábora)
Poté následuje fasování již připravených nezbytností (přikrývky, osobní hygiena, ošacení atp.) a zařazení azylanta do ubikace. Ubikace jsou vlastně uzavřené buňky 4x8m se dvěma patrovými postelemi a dvěma stoly, které se nacházejí v prázdné hale, kde je internet, světlo, vytápění a speciální únikové východy. Je to úrovní obdoba internátu či VŠ koleje.
foto-tabor Zmiňované autobusy jezdí zpravidla jednou za týden – po zbytek týdne se tady staráme o pořádek a chod tábora.
Dokážeš nějak popsat proces, kterým uprchlíci procházejí?
První zastávkou je zdravotní prohlídka ve větších městech jako Mnichov nebo Frankfurt, kde se uprchlíci podrobí celkové kontrole – rentgenu plic, odběru krve, měření tlaku atp., případně jsou ošetřeni. Zdravotní pracovníci pak vydají posudek, který rozhodne o přemístění do utečeneckého tábora či nutnosti dalších vyšetření v neveřejných nemocnicích po okolí. Nemoci, jako jsou všechny typy žloutenky, AIDS, TBC nebo třeba i vši, nejsou žádnou výjimkou.
Po absolvování základní zdravotní prohlídky jsou uprchlíci autobusy přepraveni do jednotlivých táborů, kde je přebíráme právě my a podrobujeme je okamžité registraci. Při příjezdu několika desítek azylantů není možné zaregistrovat všechny v jeden den – proto azylanti ještě před registraci nesmí za žádných okolností opustit tábor. Takto prověření azylanti dostávají osobní potřeby a seznamují se s chodem tábora, kde setrvají po dobu cca 2-3 měsíců do „transferu“ (přesunutí do jiného tábora, či přímo do určeného bytu).
V táboře najdou uprchlíci tedy hlavně ubytování? Na to něco přispívají?
Jejich pobyt je hrazen státem, nemají tedy povinnost cokoli financovat jako v ČR. Dokonce každý z azylantů dostává měsíční “kapesné“ jehož výši bohužel prozradit nemůžu (pro představu: po prvním měsíci si 90% azylantů pořizuje telefony typu iPhone 6 nebo Samsung Galaxy).
Každému jednotlivci je každý den vydán vydatný snídaňový balíček (nejčastěji Varianta 1: chléb, vejce, krůtí šunka, máslo, marmelády, med a lahev balené vody + každý druhý den ovoce).
Ukázka snídaňového balíčku ve verzi č.2 s vločkami, mlékem, chlebem, jablkem, marmeládou, máslem a nutelou (balená voda na fotce chybí).
Oběd je dovážen vždy teplý – střídá se 6 druhů a vše bez vepřového masa (typické těstoviny s omáčkou a dušeným masem, nebo kuřecí řízek s bramborem). Večeře je řešena opět ve formě balíčku, kde je opět balená voda, chléb a dva sáčky s hotovým jídlem, určeným do mikrovlnky.
Samozřejmostí je také neomezený přístup k toaletám a sprchám, nonstop zdravotní péče, neomezené připojení k internetu v celém areálu tábora a udržování čistoty uvnitř i venku externí firmou.
Jak vlastně takový azylant může opustit tábor?
„Bohužel“, azylanti s platným azylem mají plné právo (jsou-li registrovaní) na naprosto volný pohyb po celém Německu – jsou povinni pouze nahlásit odchod a plánovaný návrat. Pokud se vrátit nehodlají, zhotovíme pouze oznámení o ukončení pobytu v táboře a tím se jeho cesta Německem neomezeně otevírá – ovšem bez možnosti návratu do tábora.
Hrozí vlastně žadatelům o azyl něco jako „deportace“?
Azylantům hrozí deport z více důvodů. Nejčastěji kvůli nedodržování řádu tábora – pravidelnému kouření ve vnitřních prostorách, vyvolání konfliktů nebo přímo napadením policisty. Dalším důvodem je odhalení kontaktu či přímé spolupráce s teroristickou organizaci, což se třeba stalo minulý týden. teroristi -Dokument s informacemi o osobách podezřelých z napojení na terorismus. Všimněte si přibližných dat narození. Doslovný překlad: “Výše uvedené osoby jsou podezřelé ze spolupráce či kontaktu s teroristickou organizaci IS. Byla informována policie, odpovídající úřad v Regensburgu a okresní úřad Neustadt a.d. Waldnaab!“ Toto podezření se ve spolupráci s Interpolem potvrdilo a pachatelé čekají ve vazební věznici Weiden na další právní postup.
To jsou tedy případy, kdy se zaregistrovanému azylantovi ruší azyl a je deportován na Frankfurtské letiště, ze kterého se armádním speciálem odváží společně s ostatními do země původu.
Dokážeš ze své vlastní zkušenosti komentovat nepotvrzené informace, které se mezi lidmi objevily? Začněme s tím, že „mezi uprchlíky jsou převážně mladí muži“?
Ano, mezi uprchlíky je drtivá většina svobodných mužů, od ročníku 1990 a výše původem ze Sýrie a Iráku. Jsou obvykle islámského vyznaní. Je zajímavé, že ¾ si nepamatují své datum narození a často se tak objevuje datum 1.1.19**. Takže když přijde kluk vypadající na 15 a nahlásí se jako 20letý, my nemůžeme prakticky nic udělat. Pokud přijde někdo mladší 18 let je ubytován v táboře pro mladistvé.
-Utečenecký tábor pro mladistvé (kapacita 130 azylantů). Mužů starších 30 let je dle mého odhadu necelých 20%, mužů starších 50 let je méně než 5%. Žen je do 10%, všechny vdané a většinou již s dětmi.
Druhou zmiňovanou věcí je to, že „uprchlíci jsou často vzdělaní lidé, například doktoři a vědci“.
To se týkalo možná tak první vlny, kde jsem skutečně narazil na vzdělané lidi, kteří byli schopní se se mnou na vysoké úrovni domluvit alespoň anglicky (většinou iráčtí policisté, novináři či zpravodajci). Na doktory ani vědce jsem za 7 měsíců v táboře nenarazil, opravdu jde o naprosto normální lidi – původně ze střední třídy, nyní ze stále nižších vrstev.
V současnosti je drtivá většina bez absolutní znalosti jazyka, ale i základních hygienických návyků moderního světa. Proto musí všude viset vytisknuté obrázky, které informují azylanty o tom, jak se správně používá toaleta (aby nevykonávali potřebu na zem či ve sprše) a další desítky dalších s vysvětlením, jak funguje semafor, pohyb po komunikaci a mnoho dalších banálních témat.
Dále se v komentářích často dočítám, že „uprchlíci přicházejí s exotickými nemocemi, které neumíme léčit“.
Takové osoby by se měli odfiltrovat při úvodní prohlídce, ale lidský faktor občas selže a tak se stalo, že k nám před více než měsícem přicestoval azylant bez prohlídky. Na ošetřovnu přišel s bolestmi hrudníku, RTG ukázalo možný výskyt vzduchem přenosné TBC a na celý tábor byla okamžitě uvalena karanténa (830 uprchlíků, 6 zdravotníků, 8 uklizečů a více než 30 lidí starajících se o bezpečnost). Nakonec byl nález negativní, ale ty následky si umíte představit. Sice jsem nenarazil na nic zcela nového, ale vážné nemoci se mezi uprchlíky běžně vyskytují a riziko rozšíření do společnosti je enormní.
Poslední tvrzení tu mám: „neváží si pomoci – vyhazují stany po jednom přespání, při přesunu odhazují pitnou vodu i jídlo a doufají, že v dalším městě se o ně opět postarají“.
Fakt, že si neváží pomoci, je asi to nejhorší, co mě na většině z nich štve. Asi se shodneme na tom, že se jim dostává nadstandardní péče. Někteří z nich vyhazují balíčky se stravou na protest, že chtějí nějakou změnu jídelníčku a výběr z více jídel. Další potom zničí nebo vyhodí oděv, protože chtějí nový, lepší. A většina z nich si neváží ani vlastního ubytování, které je po jejich opuštění takřka nepoužitelné.
A teď mi prosím řekni, jak to je s agresivitou – dochází v táborech či jejich okolí k nějakým incidentům? Můžeš dát pár příkladů?
V táborech dochází prakticky denně k menším roztržkám, kdy se 2-3 osoby pohádají a začnou se postrkovat. Jednou až dvakrát za týden se tu semele i větší potyčka, kdy je potřeba volat Streife – tedy hlídkující skupinu policistů. Třeba první týden v lednu tu byla ve 3:00 hromadná rvačka, do které se zapojilo cca 350 azylantů a museli jsme evakuovat budovu a přivolat pořádkové jednotky – dva policejní autobusy s psovody a těžkooděnci. Při tomto zákroku byly u azylantů objeveny i improvizované bodné zbraně typu „šroubovák“.
K jistým útokům dochází i mimo prostor tábora, kdy azylanti slovně napadají kolemjdoucí (často jde o radikální až snad skoro neonacistické němce) – pak někdy dojde i na fyzické napadení.
A právě z důvodu bezpečnosti veškerý personál nosí balistické vesty a kevlarové rukavice. Po táboře se nikdo nesmí pohybovat osamoceně, vždy minimálně ve dvojici.
Jsou tyto incidenty způsobeny náboženskými / kulturními rozdíly nebo jde o něco jiného?
Potyčky jsou většinou vyvolány naprostou banalitou – například dva spolubydlící se nepohodnou na používání elektrické zásuvky, proběhne slovní útok následovaný pěstmi a kopanci. Vzápětí se k obraně rodiny přidává bratr, bratranec či kamarád a sněhová koule se nabaluje. Důvod rvačky už pak v podstatě není.
Problematika náboženství je známá hned od začátku vypuknutí krize. Stačilo vedle sebe postavit Afghánce a Syřana – problém byl na světě. V problematice náboženství se ale moc nevyznám. Muslimové nemají moc problém s křesťany, tam existuje nějaká vzájemná tolerance. Nedokáží ale vystát ateisty, jako jsem třeba já, to je prostě nepřístupné. Můj čistě osobní názor je, že do křesťanské Evropy arabská kultura nepatří a nikdy patřit nemůže.
V médiích jsou zprávy o situaci spíše „umírněné“ nebo naopak „zbytečně vyhrocené“?
Já jsem zprávy přestal sledovat úplně, zveřejňované informace jsou velice zavádějící. Jeden den slyším, jak holohlaví náckové v bezpečnostní agentuře nasazují pepřové spreje proti azylantům. Druhý den pak čtu o tom, že opilí (muslimové??? pozn. redakce) azylanti zdemolovali pět buněk v tom stejném táboře a házeli po úřednících židle. Zprávy jsou v tomto směru velice umírněné a ani zdaleka neukazují nebezpečí, které s uprchlíky do Evropy přichází.
Jaký je tvůj čistě osobní pocit z celé situace, dokáže Německo vlnu přistěhovalců zvládnout a dlouhodobě je integrovat do společnosti?
Osobně jsem k celé situaci dost skeptický. Dlouhodobá integrace vlastně není prakticky potřeba – celá krize pramení už z konce druhé světové války, kdy bylo Německo zavázáno smlouvou uzavřenou vítěznými stranami k přijmutí veškerých budoucích žadatelů o azyl, bez výjimky. To znamená, že Němci se vlnám přistěhovalců bránit vlastně nesmí.
Jedinou možností, jak dát celé záležitosti smysl, je tak v ústrání plánovaná azylová daň, která by řešila alespoň otázku, kde na uprchlíky vzít peníze, ale k jejímu prosazení vede ještě dlouhá cesta. Kancléřka Merkelová přišla nedávno s plánem, jak z této situace vytěžit peníze. Každý, kdo v Německu požádal o azyl, by dostal do budoucna možnost „svůj dluh“ splatit tzv. Azylovou daní. Veškeré prostory utečeneckých táborů a poskytované služby jsou ve vlastnictví soukromých osob či firem, které tyto služby poskytují státu za velmi zajímavých podmínek – obvykle jim od státu jde dvojnásobná cena za jejich služby, než by získali na normálním trhu (stačí uklízet v táboře, nebo ve svém bytě nechat bydlet uprchlíky). To tedy tvoří základ těch obrovských sum, které stát za uprchlíky utrácí.
Jak na to ale stát může vydělat? Stačí, když azylanti zaplní pozice, na které je drtivá většina německých občanů překvalifikovaná (stavby, údržba silnic,…). Tato levná pracovní síla, ale bude dodatečně podrobena oné zmiňované „azylové dani“. Představte si, že průměrný dělník si vydělá 10€ za hodinu hrubého. Z toho zdaní 30%, zůstane mu 7€ čistého. Pokud to bude ale k tomu azylant, speciální daň (asylsteuer), bude tvořit třeba další 3€ a on jako azylant dostane ve finále pouze 4€ čistého. Tímto se splatí veškeré dosavadní výdaje a Německo pravděpodobně ještě navíc zbohatne. K vyřešení krize pak stačí uzavřít hranice v Itálii, Řecku a dalších hraničních státech. Každý azylant tu je na dva roky bez výjimky a za tuto dobu by tedy mohla být Evropa bez uprchlíků a celá krize by se „sama“ vyřešila.
V teoretické rovině je tento plán smysluplný a funkční, ale v praxi NIKDY fungovat nebude, právě kvůli rozdílům v kultuře. Vadí mi, že spousta subjektů se na pomoci uprchlíkům podílí z čistě komerčních zájmů, berou peníze od státu, a to naprosto bez ohledu na možné riziko naprostého zničení Evropy tak, jak ji známe. Uvědomuji si nutnost dodržovat výše zmíněné závazky, ale rozhodně by to šlo řešit pro Evropu a její občany podstatně přívětivějším způsobem. Proto i já, jako valná většina Němců, tvrdě udsuzuji politiku SDP v čele s paní kancléřkou Merkelovou.
Zdroj: vybaven.cz