Německá vláda věnovala z daní občanů na výstavbu jen tohoto imigrantského centra v přepočtu 120 miliónů korun. Plot stál obyvatele zhruba milión korun, na který se složili ze svých již jednou zdaněných peněz. Jde o projev čiré bezmoci a hlubokého zoufalství z toho, kam dovedla jejich ("sjednocenou") zemi kancléřka Merkelová.
Nyní, když už plot stojí, si ovšem zase někteří obyvatelé obytného komplexu v lipské čtvrti Granau připadají jako v ghettu. Jako by se "dobrovolně" uzavřeli před okolním světem, který se v důsledku zrůdné politiky jejich vlády mění z domova v nepřátelské území.
Ke stavbě podobných plotů se chystají i další obyvatelé města, které je jen 100 kilometrů od českých hranic. Spolková země Sasko dostala od federální vlády rozkaz přijmout 5,1 procent všech imigrantů, kteří přijedou do Německa. Jen Lipsko musí přijmout 13 procent z nich.
Kriminalita jako průvodní jev
Od srpna 2015 přijelo do Německa takřka 1,5 miliónu imigrantů a jejich počet neustále roste - a poroste. Mimo jiné i proto, že mají dovoleno pozvat si rodinné příslušníky. Německo dosud vynaložilo na takzvanou integraci imigrantů 6,5 miliardy eur (cca 150 miliard korun). Přínos imigrantů německé ekonomice, jak slibovala kancléřka Merkelová, je naprosto nulový.
V německých městech vznikají nové imigrantské gangy, které zápasí o moc. Rodiče se bojí pouštět děti bez doprovodu do školy. Německé ženy mají strach vyjít samotné na ulici. Vznikají domobrany. Navzdory obrovskému mediálnímu tlaku roste frustrace, že imigranti mají od státu větší výhody, než Němci.
Kriminalita související s imigranty neustále roste. Za poslední dva roky evidovala německá policie půl miliónu trestných činů spáchaných imigranty, což je zhruba 150 denně. Němci se samozřejmě brání – a když jim nepomůže policie, berou bezpečnost do svých rukou. Jde vlastně o formu tiché občanské války, ve které bojují občané proti vládě - a těm, kteří občany zatím ještě nejsou, ale povinně se jimi stát mají.
Za poslední dva roky došlo v Německu takřka k 5 tisícům útoků na imigrantská centra (žhářství, rozbitá okna) nebo na imigranty samotné. Každý den tak dochází v průměru k 7 útokům. Jejich část jde přitom ještě na vrub imigrantům, protože - například v případě pouliční rvačky - policie situaci obvykle vyhodnotí jako útok ze strany Němců, které následně označí za extrémisty, fotbalové rowdies, nebo vyhazovače bez práce.
Zatímco imigranti nejsou v imigrantských centrech nijak zadržováni a mají volný pohyb, občané obytného komplexu v Lipsku se už dnes bojí ze svého ghetta za plotem vystrčit nos. Vzniká tak vlastně jakýsi „koncentrák naruby“: Je krutou ironií, že se tak děje v zemi, která má s koncentráky bohaté historické zkušenosti.
Státy druhé kategorie
Pokud někdo v České republice ještě věří vládě vedené ČSSD, že je hrozba imigrantských kvót zažehnána, pak naletěl. Německo bude jednat se státy „dvourychlostní Evropy“ stejně, jako například se Saskem. Prostě to dostanoutak či onak, tou či jinou metodou cukru a biče „befelem“: tady máte procenta a postarejte se. Patolízalský přístup Bohuslava Sobotky k Německu znamená, že úspěch této strany ve volbách se rovná jistotě imigrantských kvót. A jako vedlejśí produkt: odstranění slova "republika" z názvu Česká republika a používání jen výrazu "Česko" nebo "Czechia".
Tzv. dvourychlostní Evropa, o které mluví kancléřka Merkelová a její pseudo-protikandidát Schulz, není nic jiného, než německé dělení Evropy na státy první kategorie (ty, které pochopily "velikost" projektu Evropské unie - a dostanou za to dobře zaplaceno) a na státy méněcenné, které „nepochopily“. První skupina se má stát součástí "Vysokorychlostní Evropy" (nové "Velkoněmecké říše"), v jejímž čele tentokrát nebude stát Hitler, ale bývalý předseda Evropského parlamentu Martin Schulz.
Evropa zůstává "oficiálně" otevřená, ale o to více plotů a zdí vzniká uvnitř. Podobně jako v Lipsku postavili obyvatelé v Mnichově 4 metry vysokou zeď, chránící je proti imigrantskému centru. Mnoho plotů a zdí již stojí na státních hranicích. Maďarsko: 75 km dlouhý plot na hranicích se Srbskem a 348 km dlouhý plot na hranicích s Chorvatskem. Francie: 4 metry vysoký a 1km dlouhý plot v Calais. Slovinsko: 27 km dlouhý plot z ostnatého drátu na hranicích s Chorvatskem. Španělsko: 6 m vysoký plot s ostnatým drátem na hranicích s Marokem. Ploty stojí a vyrůstají i na dalších místech po celé Evropě.
Hákový kříž, nebo kruh?
Šanci, jak z toho ven, by mohly Němcům nabízet podzimní volby. Místo Merkelové, která vypadá čím dál povadlejii, má establishment připraveného kandidáta, který je ještě těžší kalibr, než Velká matka: Martina Schulze. Voliči si mají vybrat mezi dvěma shnilými jablky, z nichž to nové je ještě shnilejší, než to staré.
Podle posledních průzkumů (YouGov), "cinknutých" jako vždycky, se 42 procent členů CDU už kancléřky Merkelové „nabažilo". Mainstreamová "fake media" jako například týdeník Der Spiegel už odložily zábrany a místo, aby používaly k manipulaci s průzkumy veřejného mínění prostředníky (tedy spacializované agentury), manipulují si je samy.
Drsná manipulace médií a agentur při posledních volbách v USA ukázala, jak moc se liší jejich fikce od voličské reality. Výsledky oficiálních průzkumů již skutečný názor veřejnosti zrcadlí jen okrajově a jejich výpovědní hodnota je jen v tom, jak by si média přála, aby dopadly volby. Podle posledních průzkumů tak raketově stoupá "obliba" kandidáta SPD Martina Schulze, který je v pro-imigranské politice stejný extrémista jako Merkelová (větší extrémista už ani být nemůže).
Média tak rozehrávají hru na "západ" (Schulz) vs. "východ" (Merkelová), "muž" (Schulz) vs. "žena" (Merkelová), "nový" (Schulz) vs. "stará" (Merkelová), "usměvavý" (Schulz) vs. "zamlklá" (Merkelová) a dokonce i "knihovník" (Schulz) vs. "vědkyně" (Merkelová) a podobně. Podobný model „dvou shnilých jablek“ nabízel voličům establishment poslední dekáty i ve Spojených státech tak dlouho, dokud nepřišel Donald Trump.
Bavorský zemský předseda strany Alternativa pro Německo (AfD) Petr Bystroň o Martinovi Schulzovi říká: „Je synonymem unijního aparátčíka. V normálním životě nikdy nic nedokázal. V jedenácté třídě dvakrát za sebou propadl, takže školu nedokončil. Následně šel do učení na knihkupce, které kvůli alkoholismu také nedokončil. Že jej SPD nominovala na kandidáta na kancléře, je děsivé.“
Ještě děsivější je, že mají němečtí občané jen velmi malou šanci na změnu. Tou by byl jen ohromující úspěch Alternativy pro Německo, kdyby získala ve volbách přes 50 procent hlasů - což je naprosto nereálné. V opačném případě je establishment připraven vytvořit jakoukoli koalici, lhostejno zda pravice s levicí, pseudo-křesťané s ateisty, jen s jediným cílem - bez AfD.
Odpudivá role deníku Der Bild
Německá média v čele s nejvlivnějším deníkem der Bild zatím pokračují ve vytváření umělé reality, kterou dotáhla až do její nejzrůdnější podoby. Jde o model, který úspěšně aplikovala například média ve Spojených státech v minulých dekádách (ale metodu objevilo už nacistické Německo): Vytvořit problém, a pak ho řešit tak, abychom jako vedlejší produkt dosáhli něčeho úplně jiného.
V případě deníku Der Bild šlo o problém kredibility, důvěry. O tu přichází jako všechny oistatní mainstreamové noviny den za dnem, ale největším průšvihem Der Bild bylo zatajení sexuálně motivovaných útoků imigrantů na německé ženy v Kolíně nad Rýnem na Nový rok 2016. Proto se Der Bild nově vytasil s historkou, že k podobným útokům jako loni v Kolíně došlo i letos na Nový rok ve Frankfurtu.
Podle Der Bild řádilo ve Frankfurtu 900 imigrantů, kteří osahávali či jinak ponižovali německé ženy. Bild dokonce uveřejnil rozhovor s Němkou, která byla údajně napadena hordou 40 černochů a dokonce i padla oblíbená věta: „Jejich ruce byly všude“. Pointou této „fake news“ bylo, že ji její stvořitel následně sám vyvrátí – čímž doufá získat ztracenou kredibilitu.
Deník tedy tak záhy „vypátral“, že si svědkyně všechno vymyslela a že jí chudáci novináři naletěli. Šéfredaktor se dokonce čtenářům osobně omluvil na Twitteru. Výsledek této manipulované neexistující kauzy je, že si čtenář otupělý propagandou strčí do jednoho pytle oba případy – ten skutečný z Kolína i ten vymyšlený z Frankfurtu
Jako vedlejší efekt je, že pod tlakem 900 imigrantů, údajně řádících ve Frankfurtu, zmizely z pozornosti médií všechny ostatní skutečné případy, k nimž letos při oslavách Nového roku v Německu došlo - v Kolíně nad Rýnem, Essenu, Dortmundu, Hamburku, Hanoveru, Düsseldorfu a dalších městech. Na konci tak zůstává jen der Bild, který „umí přiznat chybu“. Odporné – ale běžné.
Hitler, kam se podíváš
Čím vypjatější situace v Německu panuje, tím víc "Hitlerů" vyskakuje všude kolem. Pro média je „jako Hitler“ každý, kdo nepatří do mainstreamu, a je jich čím dál víc. Jako by neexistovalo nic, než zkratka: Kdo nevítá imigranty je Hitler.
Fenomén německého diktáotora se tak pochopitelně objevil v prezidentských volbách v Rakousku, nebo nyní v souvislosti s Donaldem Trumpem (ach jo) i při německé hymně a její první „nacistické“ sloce, která „náhodou“ zazněla před tenisovým zápasem Německa proti USA. A protože kupodivu zatím toto jméno nedevalvuje, dnešní Evropa jako by byla jedna velká Angela, obklopená davem malých Hitlerů.
Hitlerovu knihu Mein Kampf, která v novém (již šestém) vydání nedávno vyšla v Německu, si (mnozí jen jako formu protestu) zatím koupilo 85 tisíc Němců. Jak jinak lépe ukázat opovržení nad autorem, než koupí, studiem – a následným veřejným zavržením jeho knihy?
Rakouská policie zatkla před několika dny muže, který chodil v Hitlerově rodném městě v převleku za Hitlera. Při zatčení nekladl odpor. Když se ho ptali, jak se jmenuje, odpověděl, že Harald Hitler - a že jde do Mnichova. Na otázku proč do Mnichova, řekl, že „to je státní tajemství“. Svědci vypověděli, že byl tichý a nešířil žádné „škodlivé“ názory. Stal se tak zřejmě prvním člověkem v EU, který byl uvězněn kvůli svému "politickému" vzezření.
Na rozdíl od klauna Haralda volí Angela Merkelová svůj šatník velmi pečlivě. Nicméně i ona zřejmě zná vtip, který se kdysi vyprávěl v Německu - stejně jako u nás:
„Jde táta se synem na procházku a přijdou k vysokému plotu. Syn se ptá: 'Tatínku, kdo žije za těmi dráty?' A táta odpoví: 'My, synku, my.'"
Nejen pro obyvatele obytného komplexu v Lipsku, kteří si postavili na vlastní náklady kolem svým domovů plot proti imigrantům, se tento vtip stal 27 let po pádu Berlínské zdi opět realitou.
Zdroj: 1