Alois Irlmaier (1894-1959), prostý a jednoduchý muž z bavorského města Freilassingu, byl povoláním hledač vodních pramenů a studnař. Když se ocitl v blízkosti vodního zdroje, tak mu začaly vibrovat prsty a proutek, který držel v ruce, se dal sám do pohybu. K této mimořádné schopnosti přibyla ještě další – schopnost předvídat události. Osvědčil ji hlavně za druhé světové války, kdy varoval obyvatele svého rodného města před britskými nálety, několik hodin před tím, než bombardéry vzlétly k obloze. Dokázal předem lokalizovat místa bombových útoků a poradit lidem bezpečná místa k úkrytu. Věděl, které domy budou úplně zničeny, které jen částečně a které naopak zůstanou téměř nebo zcela nedotčeny. Lidem v Rosenheimu 18. dubna 1945 poradil, aby nechodili na nejbezpečnější místo v bunkru, tedy do jeho středu, ale drželi se blíže vchodu, protože střecha bunkru se zřítí právě uprostřed. To se opravdu stalo a jen ti, kteří jeho rad nedbali a vysmáli se mu, byli zasypáni. Stačilo mu podívat se na fotku jakéhokoliv vojáka a hned poznal, v jakém stavu se právě nachází – zda je v pořádku, zraněn nebo mrtev. Tohle všechno viděl před sebou jako nějaký obraz nebo film
Alois Irlmaier měl velký dar: byl hledač vodních pramenů a našel každý podzemní tok spodní vody.
Zprávy o jeho výjimečných schopnostech se brzy rozkřikly a Irlmaiera lidé čím dál častěji vyhledávali. Byl jim vždy ochoten zdarma pomoci. Zvali si jej i do Ameriky a nabízeli mu za jeho služby velké peníze, ale on tyto nabídky odmítal s tím, že nepotřebuje tolik vydělávat. Později pomáhal při vyšetřování trestných činů a hledání pohřešovaných osob. Jak už to ale chodívá, za slávu se platí. Irlmaier byl některým lidem trnem v oku a pro své schopnosti byl vysmíván a obviňován ze šarlatánství. Nakonec skončil u soudu, kde šokoval soudce tím, že přesně uhodl, jaké šaty si ten den jeho manželka vzala na sebe. Soud jej nakonec zprostil všech obvinění z podvodů a šarlatánství.
Irlmaier si předpověděl i svou smrt v červenci roku 1959. Jeho poslední slova byla: “Jsem rád, že mohu odejít, protože nemusím zažít, co vidím.” Není divu, jeho vize budoucnosti jsou opravdu chmurné, ne-li přímo děsivé.
Podle Irlmaiera všechno odstartuje na Blízkém východě, kde vzplane nové ohnisko války. Poté se ve Středozemním moři shromáždí velké námořní síly a situace bude velmi napjatá. Světový konflikt spustí atentát na vysokého státního činitele, k němuž dojde někde na Balkáně. “Ale tato jiskra je vhozená do sudu se střelným prachem na Balkáně. Vidím „Velkého“ padat, krvavá dýka je položena vedle,” popisuje Irlmaier.
„Roj holubů vzlétá z písku. Dvě svorky dosáhli prostor bojů ze západu na jihozápad…,“ popisoval své vidění Irlmaier.
Následuje jedna rána za druhou. “Východem slunce přichází válka a jde to strašně rychle,” pokračuje Irlmaier. Kolony vojsk pronikají v několika proudech od východu do Evropy a míří k Německu. Přeženou se i naším územím. “Rusové táhnou den a noc, jejich cílem je Porýní, kde se nachází mnoho vysokých pecí a stojí hodně komínů,” upřesňuje Irlmaier. Obyvatelstvo bude v divoké panice utíkat směrem na západ. “Mnoho aut ucpe ulice, když obyvatelé přece jen zůstali doma, nebo utekli polními cestami! Co na dálnicích a rychlostních komunikacích překáží pancéřovým jednotkám, je převálcováno tanky. Poblíž Regensburgu nevidím už žádný most přes Dunaj. Z velkého Frankfurtu nezůstalo téměř nic. Porýní bude zpustošené, ale více ze vzduchu. Bleskově přichází pomsta přes velkou vodu. Hned nato, přepadá žlutý drak Aljašku a Kanadu. Ale nedostane se daleko.”
Pak Irlmaier ve svých vizích spatřil, jak jedno jediné letadlo shodilo do Severního moře obrovskou bombu, po níž se zvedly vlny vysoké jako městské věže, otřásla se země a jižní části Anglie byly zatopeny. Irlmaier však upozorňuje, že třetí světová válka nepotrvá dlouho. “Vidím tři časové body – tři dny, tři týdny, tři měsíce. Nevím to přesně, ale válka nebude mít dlouhého trvání,” řekl.
„Část Anglie zmizí, když spadne ta věc do moře, kterou tam shodí ten letec. Co to je, já nevím,“ řekl také Irlmaier.
Během této války dojde k velkému třídennímu zatmění. Tma bude i ve dne. Lidé na obloze spatří řadu znamení, například velký kříž či ukřižovaného. Pak se spustí krupobití ledovce s hromy a blesky a zemětřesení bude lomcovat Zemí. Nepůjde elektřina, lidé si budou muset svítit svíčkami, aby viděli. Z nebe začne padat jakýsi žlutý prach. Kam dopadne, tam všechno uhyne – člověk, zvíře nebo rostlina. “Je to jedna velmi dlouhá linie. Od Zlatého města (Prahy) až nahoru k velké vodě k jedné zátoce. V tomto pásmu linie zemře všechno,” tvrdí Irlmaier. Přežije jen ten, kdo se včas ukryje do vzduchotěsného prostoru a bude mít dostatečné zásoby vody a konzerv, neboť venku bude vše kontaminováno. “Během této tmy zemře více lidí než v obou světových válkách dohromady,” varuje Irlmaier.
Zničena bude Praha, ale i Paříž, kterou zapálí její vlastní obyvatelé. V Itálii vypukne revoluce nebo náboženská válka, kdy mnoho duchovních bude povražděno, ale papeži se podaří utéct v převlečení „za vodu“. Také v Rusku dojde k revoluci a propukne občanská válka, která bude mít na svědomí mnoho mrtvých. “Ti nejvyšší mezi politickými stranami spáchají sebevraždy a krví bude smyta vina. Vidím červenou masu, smíšenou se žlutými tvářemi, to je obecná vzpoura a hrozné vraždění,” konstatuje Irlmaier. O Irlmaierovi vyšla v Německu kniha, jejímž autorem je Stephan Berndt.
Irlmaier však slibuje, že po skončení této strašlivé války, kdy na zemi nezůstane mnoho z původních obyvatel, nastanou pro lidstvo konečně lepší časy. Ti, co přežili, budou zpočátku trpět hladem, ale pak budou všichni nasyceni. Lidé bez pozemků budou odcházet do přírody na venkov, kde vznikla vyprahlá poušť, a každý se bude moci usadit, kde se mu zlíbí, a mít tolik půdy, kolik stačí obdělat. Vlivem klimatických změn, vyvolaných mimo jiné i přepólováním magnetických pólů planety, bude v Německu mnohem tepleji, takže tam poroste tropické ovoce. Lidé znovu začnou věřit v Boha. “Ti, kdo tohle zažijí, budou velmi šťastni a budou si to pochvalovat. Ale lidé budou muset začít tam, kde začali jejich předci,” dodává Irlmaier.
Zdroj: 1